Zpět na domů

Gravitační vlny měří Hubbleovu konstantu

Astronomové změřili Hubbleovu konstantu na 69,9 km/s/Mpc pomocí gravitačních vln z 17 sloučenin černých děr. Metoda standardních sirén se strojovým učením zabírá intermediální pozici mezi CMB a supernovami. Výsledek zesiluje tlak na model ΛCDM.

GW-sirény dávají H_0 na 69,9 km/s/Mpc: průlom v kosmologii
Advertisement 728x90

Gravitační vlny poskytují novou hodnotu Hubbleovy konstanty

Hubbleova konstanta určuje rychlost rozšiřování Vesmíru a odhaduje se na 67 km/s/Mpc podle dat reliktního záření a na 73 km/s/Mpc podle pozorování supernov. Tento rozpor, známý jako Hubbleovo napětí, přetrvává již asi deset let. Nový výzkum využívá gravitační vlny ze slučování černých děr k nezávislému odhadu: 69,9 km/s/Mpc s nejistotou, která klesá s hromaděním dalších dat.

Gravitační vlny vznikají při slučování kompaktních objektů a registrovány jsou detektory LIGO, Virgo a KAGRA. Signály obsahují přímou informaci o vzdálenosti k zdroji – nazývají se „standardními sirénami“ na analogii se standardními svíčkami v elektromagnetické astronomii.

Metodologie analýzy „temných sirén"

Většina událostí gravitačních vln nemá elektromagnetický protějšek, což komplikuje určení hostitelské galaxie. Výzkumníci použili statistický přístup:

Google AdInline article slot
  • Shromáždili 17 událostí s dobrou lokalizací.
  • Integrvali data s hlubokými průzkumy galaxií.
  • Použili strojové učení k výpočtu pravděpodobnostního rozložení vzdáleností.

Výsledek: H_0 = 69,9 ± 3,7 km/s/Mpc (68% důvěřicí interval). Hodnota zabírá intermediální pozici mezi odhady CMB a SN, což zvyšuje důvěru v tuto metodu.

Detektory zaznamenávají fázi slučování a dozvukovou modulaci, které kódají svítivost a vzdálenost. U „temných sirén“ kompenzují absenci optických protějšků pomocí katalogů galaxií a bayesovské inferencí.

Fyzikální kontext rozšiřování Vesmíru

Hubbleova konstanta se vyvíjela: v raném Vesmíru dominovala hmota a zpomalovala expanzi; před asi 5 miliardami let temná energie způsobila zrychlení. Metody měření sondírují různé epochy:

Google AdInline article slot
  • CMB (Planck): raný Vesmír, extrapolace přes model ΛCDM.
  • Supernovy Ia: lokální Vesmír (z < 0,1).
  • Gravitační vlny: střední červené posuny (z ~ 0,01–0,2).

Rozpor naznačuje možné systematické chyby nebo odchylky od ΛCDM: proměnnou temnou energii, nové částice v raném Vesmíru nebo modifikovanou gravitaci.

Co je důležité

  • Nezávislý kanál: Gravitační vlny využívají tkáň prostoročasu a minimalizují zkreslení způsobené prachem nebo evolucí hvězd.
  • Střední hodnota: 69,9 km/s/Mpc souhlasí s oběma metodami v rozmezí chyb.
  • Snížení nejistoty: Budoucí detektory (LIGO A+, Einstein Telescope) poskytnou H_0 s přesností <1 %.
  • Důsledky pro ΛCDM: Nesoulad může signalizovat fyziku mimo Standardní model.
  • Statistická síla: Strojové učení umožní analýzu tisíců událostí.

Perspektivy budoucích měření

Od roku 2015 bylo zaregistrrovano >90 slučování. Očekává se nárůst na tisíce v třicátých letech 21. století. Elektromagnetické následné pozorování (např. u neutronových hvězd) kalibruje sirény. Multimessengerová astronomie kombinuje GW s EM pro přesnou kosmologii.

Potenciál vyřešení napětí roste: pokud GW rozpor potvrdí, bude nutné přehodnotit kosmologické parametry. Současná hodnota podtrhuje hodnotu rozmanitých metod.

Google AdInline article slot

— Editorial Team

Advertisement 728x90

Číst dál